5. JINÁ TAKOVÁ ZEMĚ NENÍ
Intenzivní industrializace Sovětského svazu by nikdy nebyla možná bez návratu k carskému nevolnickému systému spojenému s konceptem otrocké práce. „Velké stavby komunismu“ a těžba surovin v nehostinných oblastech Vorkuty a Kolymy byly umožněny jen a pouze díky rozsáhlému systému táborů otrocké práce, do kterých byly dle plánu policejně dodáváni "nepřátelé a zrádci". Pro tuto síť vraždedných lágrů se vžilo pozdější označení Gulag. S odchodem generací, které jeho realitu skutečně zažily, dnes legendy o Sovětském svazu jako o utopickém ráji sílí a rostou. Režim vyvražďující milióny vlastních lidí je považován za inspiraci pro budoucnost.
KAPITÁN ZEMĚ SOVĚTŮ NÁS VEDE OD VÍTĚZSTVÍ K VÍTĚZSTVÍ! (1933)
Plakát a ilustrace z deníku Izvěstija zobrazují Stalina jako kapitána, na kormidle je nápis „SSSR“, součástí je nápis „Kapitán země sovětů nás vede od vítězství k vítězství!“, na praporu v deníku Izvěstija je nápis „"Průplav Bílé moře - Baltské moře".
Bělomořský kanál, Belomorkanal, spojoval Bílé moře s Ladožským a Oněžským jezerem a dále s Baltským mořem. Průplav byl postaven za necelé dva roky, byl pojmenován po Stalinovi a prezentován jako příklad úspěchu první pětiletky. Ve skutečnosti jej stavěly statisíce vězňů systému táborů gulag, kteří byli využíváni jako otrocká pracovní síla.
Obraz Stalina jako „velkého lodivoda“ se vžil a byl i nadále při různých příležitostech hojně používán, viz např. ilustrace z titulní strany obrázkového týdeníku Ogoňok zveřejněná na podzim 1933 u příležitosti 16. výročí bolševické revoluce.
SPALUJÍCÍ HNĚV LIDU (1938)
Hadi zleva doprava: "Atentáty", "Špionáž", "Zrada", "Teror", "Sabotáže", "Otravy". Obličeje hadů představují mimo jiné Alexeje Rykova, Nikolaje Bucharina a Genricha Jagodu, všichni byli popraveni v roce 1938.
Karikatura odkazující na procesy tzv. Velké čistky ve 30. letech 20. století. Cílem procesů bylo mj. zlikvidovat všechny potenciální vyzyvatele Stalinovy moci, zejména staré bolševiky. Většina obžalovaných byla obviněna ze spiknutí se západními mocnostmi, především s Německem a Japonskem, s cílem zavraždit Stalina a další sovětské vůdce, rozložit Sovětský svaz a obnovit kapitalismus.
JEŽOVOVY ŽELEZNÉ RUKAVICE (variace z let 1937 a 1938)
V roce 1936 byl v Moskvě zinscenován první proces s tzv. „trockisticko-zinovjevovským teroristickým centrem“. Soud obžalované odsoudil k trestu smrti.
V levém dolním rohu prvního obrázku je Lev Trockij ve společnosti Adolfa Hitlera. Na rukávu nad železnou rukavicí je nápis „NKVD“, v "železném sevření" NKVD se zmítá Genrich Jagoda, který v letech 1934-1936 NKVD sám šéfoval, v roce 1937 zatčen na základě obvinění z rozvratu, špionáže, trockismu a protisovětského spiknutí a po procesu zastřelen.
Druhá karikatura zachycuje Nikolaje Ježova, lidového komisaře vnitra a státní bezpečnosti (NKVD) v letech 1936-1938. Na horním okraji čteme nápis: "Ať žije Stalinův komisař Nikolaj Ivanovič Ježov!", na hadím těle pak "Trockého-Bucharinovi-Rykovovi špioni, sabotéři, rozbíječi".
Třetí a čtvrtá karikatura odkazují na tytéž moskevské procesy. V ocelových rukavicích NKVD jsou sevřeni staří bolševici jako Bucharin, Rykov, Jagoda, Georgij Pjatakov a další, z jejich ocasů je spletena svastika. Genrich Jagoda, který byl šéfem NKVD (sovětské tajné policie), byl brzy po procesu v roce 1938 zastřelen, stejně jako 3 000 jeho stoupenců z NKVD. Jeho nástupce a bývalý náměstek N. Ježov, zobrazený na této karikatuře, byl nakonec stižen stejným osudem - byl popraven o dva roky později.
Úryvky filmových svědectví z archivu USC Shoah Foundation nám umožňují naslouchat životním příběhům těch, kdo období zachycovaná propagandistickými obrázky Borise Jefimova zažili na vlastní kůži.
Fedor Davidenko vzpomíná na tábory gulagu a jejich vězně, lidskou sílu určenou k likvidaci, nezbytnou pro megalomanské sovětské projekty.